ஓசை
ōcai
n. [M. ōša.] 1. Sound;
ஒலி (நாலடி, 332.) 2. Vocal sound; மிடற்றொலி.3. Atomic sound-matter from which ākācamis considered to have been evolved; ஆகாசமென்னும்பூதம் தோன்றுவதற்குக் காரணமாகிய சப்த
தன்மாத்திரை (குறள், 27.) 4. Utterance, pronunciation; எழுத்தோசை. 5. Rhythum of a verse;செய்யுளோசை. 6. cf. ōjas. Fame, renown, reputation;
கீர்த்தி ஓசைகொண் மைந்தரோடுசாவி(பாரத. வேத். 22). 7. Snake, by a pun on aravamwhich means both sound and snake;
பாம்பு ஓசையல்லா தணிபுனையா வுரவோன் (கூர்மபு. வயிரவ.19).
ஓசை
ōcai
n. mōcā. Plantain;
வாழை (அக.
நி )